Na Touhou se mi líbí celej gameplay všech těch her, charaktery, personality a všechno okolo jejich abilitek. Trošinku i ten lore, ale to je jen doplněk.

Na Touhou mám osobně ráda design postav a jejich lore. Přijde mi velmi zajímavé, jak jeden člověk (ZUN) stvořil tolik postav s různými příběhy. Ty barevné kombinace, schopnosti a personalita je dokonalá. V Touhou lore se zajímám hodně o vztahy mezi postavami a minulost, která způsobila důvod, proč jsou, jaký jsou. Tohle je čistě to, co mám aspoň já ráda na Touhou. KKHTA je můj Skibidi toilet.

Na Touhou mám rád spoustu věcí, ať už je to naprosto úžasná hudba, která se pro mě stala naprostou ikonou, zajímavé a pěkné postavy (i když to jsou jenom ženský), komunita, která mi změnila život, ale hlavně ty samotné hry, které jsem tryhardil tak moc, až jsem byl schopnej dohrát i lunatic obtížnost, což se ne každému přihodí :D (a asi mi to zabilo pár mozkovejch buněk).
#KagujičkaMojeMilovaná

Na Touhou mě prvně zarazilo, jak je kolem komunita obzvlášť kreativní a to všemi možnými i nemožnými způsoby. Vše to začalo Bad Applem a tím, že je to víc než jen pouhý hudební videoklip, je to králičí nora, do které člověk jednou spadne a už nevyleze, protože pak zjistí, jak je vlastně Touhou hluboko zakořeněné v internetové kultuře už od samotného začátku této kultury. Za tím vším stojí pouze bullet hell série Touhou, kterou vydává konstantně na mol autor ZUN dodnes a tvoří nové postavy, na které dedikovaná komunita dělá arty, songy, fanfikce, fuma, porno... Chápeme se.

Do Touhou jsem se dostal hlavně díky demoscéně, protože Bad Apple má port doslova pro každou platformu, která má displej. Něco málo o tom legendárním videoklipu jsem si pak vyhledával, až jsem se někdy v roce 2017 dostal k Touhou 6 a zbytku loru. Líbí se mi styl hudby, kterej série obsahuje, a prvních pět her, který vyšly pro PC-98. Touhou je vlastně hlavním důvodem, proč jsem si nakonec koupil opravdový PC-98 za nekřesťanský peníze. Také se mi líbí artstyle, kterým ZUN kreslil postavy, u novějších dílů (TH13+) už to ale bohužel není ono. Na závěr ještě musím zmínit kreativní (i když občas dost šílenou) komunitu, která z týhle série dělá to, čím Touhou je.

Touhou je imo velice unikátní, má crazy good hudbu, která vyloženě vytvořila vlastní hudební styl, navíc hudba odpovídá patternům v tý hře a zároveň osobnosti tý postavy, což je amazing. A ano, ty postavy jsou nejjedinečnější a by far nejkreativnější, co jsem kdy viděl, a je to perfektní embodiment toho, proč mi nestačí česká kultura a vyhledávám tu zahraniční, no, a mají taky skvělý osobnosti i vizuální design (outfity). Je taky supr, jak moc je to kořen internetové kultury, jak moc to je zapojený do memů a jak moc to je spojený s dalšíma komunitama co mám velmi rád (Vocaloid, TF2) Je taky krásná ta komunita velice dedikovaných fanoušků, ať už třeba co se týče fumos, nebo fan videos / fan music, nebo třeba toho videa, jak studenti Tokyo University tančí na Cirno‘s Perfect Math Class. Taky se mi velice líbí, jak deep jsou ty postavy a lore, a za mě Lyrica live je pro mě hodně velká část toho, proč se mi to líbí, její hudba je velice unikátní a probírá hluboce neotřelá témata, která trápí ty postavy. Koukám, že se asi shodnu s ostatními, haha, jsem takový sjednocení těch názorů tady (kromě toho porna, toho nejsem fanoušek xD).

Na Touhou Project je mnoho věcí skvělých. Do Touhou rabbit hole mě dostal hlavně Bad Apple a EoSD video od SrPelo. Nejvíce se mi na Touhou líbí postavy a jejich design/oblečení, to mě asi nejvíce drží v komunitě. Velmi rád sleduji různé kreslíře, lze narazit na mnoho úžasných stylů a nápadů. Ale také se mi líbí memy a hudba (ať už oficiální nebo fanouškovská). Hry si zahraji jen občasně, spíše fighting hry než bullet hell (avšak i ten si občas zahraji). Místo v srdci si u mě našly oficiální doujiny/mangy, zejména Wild and Horned Hermit a Forbidden Scrollery. Lotus Eaters také dle mě stojí za přečtení. I když je lore v Touhou všelijaký, tak přesto dokáže být zajímavý. Paradoxně Touhou mi pomohlo oživit zájem i o Vocaloid. Trochu podobný případ byl u MLP, díky kterému jsem se dostal k Doctor Who.

I really like the music, and the little tidbits of Japanese myths you can learn from the series.

Na Touhou mě baví spíš komunita. Konkrétně to, že hry, kde celé dobývaní jednoho levelu trvá maximálně 30 minut, se promění v inspiraci pro lidi, kteří podle nich nakonec tvoří různá díla (remixy, mangy, hry...) Touhou komunita je jedno z nejpříjemnějších, kamarádských a uměleckých míst.

Na Touhou mě nejvíce přilákala komunita. Ano, ta série je sama o sobě skvělá - má spoustu zajímavých postav a příběhů a ty hry jsou taky fajn (o mém skillu se nehodlám bavit). Nic se ale nevyrovná tomu, kolik obsahu na Touhou je. Ať už skrze muziku a hromadu remixů, coverů a já nevím čeho všeho (někdo musí živit ty rhythm hry), spousty memů, artů, hromady fanouškovských her, animací a dokonce i anime, nebo přes divné spojení s TF2 komunitou, Touhou je na tolika místech, že ho na spoustě ani nečekáte. Samozřejmě nesmím opomenout to, že mě Touhou přivedlo do Gensubs, za což téhle mainstreamově obskurní sérii budu vždy vděčný (bohužel tak nemohu říct o své peněžence, ta se z té Fumo taxace jen tak nevzpamatuje).

Jak to popsat tak, abych to vyjádřil přesně... Můj pohled je vlastně pohled člověka, kterému bylo Touhou doporučeno, protože stále dokola hrál na mobilu Space Impact a pořád tvrdil, že by chtěl něco podobného na PC. No a pak přišlo těch několik zničených klávesnic o zeď... Normálně by se na to člověk vykašlal, ale Touhou mělo něco navíc. Vizuál a hudba tomu dávají takovej zvláštní „jinej“ rozměr. V té době jsem věděl o příběhu a lore prd, přeci jen měl jsem to celý japonsky a jedinej patch byl ten, aby to šlo pustit na nejaponských Windows... I tak měla hra to kouzlo vtáhnout. Navíc obtížnost byla tak správně devadesátková a to v době, kdy hry začaly spíš změkčovat. No a když jsem s odstupem času našel příběh a lore, tak to dostalo nový rozměr. Nalezení české komunity (i když ne úplně šťastným způsobem) byla jen třešnička na dortu. Ale je to to, co mě u Touhou aktivně drží, protože řekněme si to na rovinu, nemít se s kým o tom bavit, tak to není takové.:

Do Touhou jsem se dostal v roce 2024 díky Fumo. Už ani nevím, jak jsem se k nim vlastně dostal. Od té doby jsem se začal zajímat, z čeho tihle plyšáci vlastně jsou. Tu jednu blonďatou holku s krystaly místo křídel (Flandre) jsem určitě už někde viděl (McRoll), následně jsem objevil i KKHTA, ale to se mi moc nelíbilo, nicméně díky tomu jsem narazil na Osana Reimu. Postavy jsem vůbec neznal, ale příběh se mi tak líbil, že jsem si Touhou nějak zapamatoval a pokračoval se životem dál. Nakonec mě o něco později z jiných důvodů kamarádka pozvala na jeden server o hraní her. Tam si mě našel nejmenovaný jedinec a pozval mě do Gensubsu. Možná jsem prvně nezapadal, ale po nějakém čase jsem si tam našel svoje místo a poznal kamarády, kteří mají Touhou taky rádi, ti mě prakticky do této série zasvětili. No a tak jsem se stal Touhou fanouškem, koupil si první Fumíky a spiráloval do nekonečné propasti špatných finančních rozhodnutí. Začali jsme pořádat akce, plánovat srazy, dokonce i soutěže jsme nějak dokázali organizovat.

Touhou pro mě moc o hrách není, jediné, co zmáknu nějak hrát je EoSD (Touhou 6: The Embodiment of Scarlet Devil), ale to, co mě bere, je svět Gensókja, tvorba, který tento svět inspiruje, a lidi, které do našich životů přináší. Od umění, komiksů, festivalů, ale i o té skupině kamarádů, se kterými si o tomto můžete povídat a vymýšlet různé blbiny. Nakonec i tato webovka je kombinovaná práce několik lidí, kteří chtějí vytvořit okénko do tohoto nádherného světa.

Na závěr je to, co mi Touhou přineslo, to, co mě činí šťastným. Je to komunita přátel a lidí, kteří pro mě Gensókjo dělají o trošku skutečnějším místem, než ve skutečnosti je.